Váš kapesní terapeut

Nastavte si nové vzorce myšlení a žijte radostněji Annie Zimmerman

• Strana 1

• Strana 2

    

  Volně šiřitelná ukázka z knihy Váš kapesní terapeut

• Strana 3

  A N N I E Z I M M E R M A N

  VÁŠ

  K A P ES N Í

  T E R A P E U T

  Nastavte si

  nové vzorce myšlení

  a žijte radostněji

  Volně šiřitelná ukázka z knihy Váš kapesní terapeut

• Strana 4

  Annie Zimmerman

  VÁŠ KAPESNÍ TERAPEUT

  Nastavte si nové vzorce myšlení a žijte radostněji

  Copyright © Annie Zimmerman 2024. All rights reserved.

  Podle anglického originálu Your Pocket Therapist: Break Free from

  Old Patterns and Transform Your Life vydalo v edici Žádná velká věda

  nakladatelství Jan Melvil Publishing v Brně roku 2024. Žádná část této knihy

  nesmí být nijak použita či reprodukována bez písemného svolení,

  s výjimkou případů krátkých citací jako součásti kritických článků a recenzí.

  Překlad Helena Mirovská

  Odpovědná redaktorka Vladimíra Škorpíková

  Jazyková redaktorka Lenka Čížková

  Šéfredaktor Marek Vlha

  Grafická úprava a sazba Stará škola

  Obálka Alex Gutrai

  Fotografie autorky Robin Silas

  Jazyková korektura Vilém Kmuníček

  Tisk a vazba PBtisk, a. s., Příbram

  Vydání první

  Jan Melvil Publishing, 2024

  Všechny naše knihy najdete na

  www.melvil.cz

  Chyby a připomínky: melvil.cz/chyby

  Recenze a pochvaly: www.melvil.cz/kniha-vas-kapesni-terapeut

  libisemi@melvil.cz

  Kniha vychází také elektronicky a jako audiokniha.

  ISBN 978-80-7555-231-0

  Volně šiřitelná ukázka z knihy Váš kapesní terapeut

• Strana 5

  Obsah

  Předmluva / 7

  Úvod / 9

  Než začneme / 17

  PRVNÍ ČÁST: JÁ

  Jak porozumět sám sobě / 25

  Deprese. Proč je mi mizerně? / 42

  Úzkost. Proč trpím úzkostí? / 58

  Trauma, stres a nervová soustava.

  Proč se nedokážu uvolnit a jak se uzdravit z traumatu? / 74

  Závislost. Proč nemůžu přestat? / 88

  Sebekritika. Proč jsem na sebe tak přísný? / 106

  DRUHÁ ČÁST: VZTAHY

  Jak porozumět vztahům / 125

  První díl: Být single / 129

  Vystačit si sám. Jak můžu být šťastný, když jsem sám? / 131

  Fantazijní vztahy. Fantazie je někdy příjemnější než realita / 137

  Osamělost. Jak nebýt tak osamělý? / 146

  Volně šiřitelná ukázka z knihy Váš kapesní terapeut

• Strana 6

  Druhý díl: Jak najít vztah / 151

  Seznamování. Hra s vysokými sázkami / 153

  Sexuální chemie. Je dobře, když to intenzivně jiskří? / 157

  Posedlost. Proč uháníme ty, kteří nás nechtějí? / 165

  Výběr partnera. Proč nás nudí „hodní kluci“

  a přitahují nás „hajzlíci“? / 174

  Třetí díl: Ve vztahu / 187

  Citové vazby. Jak změnit svůj styl citové vazby? / 189

  Spoluzávislost, hranice a snaha zavděčit se. Proč ve vztazích

  ztrácíme sami sebe? / 208

  Hádky a komunikace. Jak se s partnerem přestat hádat

  stále dokola o totéž? / 229

  Čtvrtý díl: Konec vztahu / 239

  Nevěra. Co nás vede k nevěře? / 241

  Rozchody a truchlení. Jak se vyrovnat s rozchodem? / 255

  Závěr. Nemusíte trpět / 269

  Kde hledat pomoc? / 281

  Poznámky / 283

  Poděkování / 285

  Volně šiřitelná ukázka z knihy Váš kapesní terapeut

• Strana 7

  Předmluva

  Všechny příběhy pacientů jsou fiktivní.

  Ideální označení člověka přicházejícího na terapii neexistu-

  je. Slovo „klient“ mi připadá příliš obchodní aneosobní, atak ra-

  ději používám „pacient“. Evokuje ve mně totiž povinnost pečovat

  apocit, že je odanou osobu postaráno, což považuji za důležité.

  Pro zjednodušení tedy budu vcelé knize hovořit o„pacientech“.

  Volně šiřitelná ukázka z knihy Váš kapesní terapeut

• Strana 8

  Volně šiřitelná ukázka z knihy Váš kapesní terapeut

• Strana 9

  Úvod

  Sedím na pohovce v místnosti zalité teplým světlem, naproti

  mně moudrá tvář se zvídavýma očima. Už brzy se všechno změ-

  ní. Neklidně se vrtím a ošívám nervozitou jako před prvním

  rande. Tohle však rozhodně není rande, zněhož bych potají psa-

  la kamarádkám, jakmile si protějšek odskočí na toaletu. Otom,

  že jsem tady, nikdo neví. Vlastně se to stydím někomu říct, aby

  si nemyslel, že jsem blázen nebo vadná.

  Nejsem tu proto, že bych se psychicky zhroutila. Naopak jsem

  si poměrně jistá, že mé duševní zdraví je vpořádku. Upřímně ře-

  čeno ani nevím, co tu pohledávám. Vím jen, že mi není dobře,

  anetuším, jak jinak to řešit. Neustále se přecpávám. Ať začnu ja-

  koukoli dietu, pustím se do jakéhokoli nového cvičení nebo zku-

  sím vyřadit kteroukoli skupinu potravin, stejně se nakonec kaž-

  dý den přejím, až mě rozbolí břicho. Jím jako posedlá, dokud se

  mi neudělá špatně, apak se svalím na pohovku. Připadám si zpo-

  malená, hnusím se sama sobě aje mi mizerně. Upřímně si mys-

  lím, že mi terapie stejně nepomůže. Ale tonoucí se stébla chytá.

  Vyzkoušela jsem všechno. Přečetla jsem celý internet, stáh-

  la si aplikaci na trénink mindfulness, začala cvičit jógu, myslela

  jsem pozitivně, psala si deník vděčnosti, snažila jsem se přijít

  Volně šiřitelná ukázka z knihy Váš kapesní terapeut

• Strana 10

  10 VÁŠ KAPESNÍ TERAPEUT

  na jiné myšlenky, nemluvila jsem oničem jiném než ojídle, pak

  jsem zase ojídle přestala mluvit úplně. Rozloučila jsem se scuk-

  rem, psala jsem si varovné vzkazy, vyházela všechnu čokoládu,

  přestala chodit skamarády do restaurací, počítala jsem do de-

  seti, do sta, jedla třikrát denně, pětkrát denně, postila jsem se.

  Něco občas na chvíli pomohlo, ale problém se pokaždé vrátil.

  Netuším, proč se tak trápím. Jen vím, že nedokážu spřecpá-

  váním přestat.

  Vzhlédnu kženě, která už hodinu poslouchá mé nesouvislé

  blábolení, azeptám se jí: „Tak co to se mnou sakra je?“

  „Vypadá to, že vsobě máte spoustu bolesti,“ odvětí. „Zkusíme

  se na to spolu podívat.“

  Dohodneme se na pravidelném každotýdenním sezení aod-

  cházím plná pochybností, jestli mi to pomůže. Přesto však popr-

  vé po dlouhé době zahlédnu záblesk naděje, že by mi přece jen

  mohlo být lépe.

  Posuňme se oněkolik měsíců dál. Nemůžu ze sebe vypravit ani

  slovo. Do očí se mi hrnou slzy. Mé tělo se křečovitě snaží, abych

  nedala před terapeutkou najevo, že mám na krajíčku. Přes všech-

  nu tu bolest se ale nadechnu anechám stéct slzu po tváři. Vzhléd-

  nu k terapeutce, jestli se nezlobí, a ona povzbudivě pokývne.

  Zrovna jí vyprávím zážitek ze svého dětství, oněmž jsem ještě

  nikdy nikomu neřekla. Bylo mi sedm akřičeli na mě kvůli ně-

  čemu, čemu jsem nerozuměla. Tak jsem šla najít něco do spíže,

  abych se uklidnila. Bylo to poprvé, co jsem našla útěchu vjezení.

  Už pár měsíců si povídáme ovšem možném, jen ne ojídle.

  Dostáváme se kvěcem, které nemají pranic společného sdůvody,

  jež mě sem přivedly. Mluvím osvých rodičích, osestře, oklucích,

  snimiž jsem chodila, oprotivných holkách ve škole. Vykládám,

  po čem toužím, čeho se bojím, jaký mám ze sebe pocit.Apřestože

  Volně šiřitelná ukázka z knihy Váš kapesní terapeut

• Strana 11

  ÚVod 11

  ojídle nepadne téměř ani slovo, cítím jistý posun. Nejenže tady

  mluvím, také pláču, vztekám se, žárlím, stydím se, připadám si

  ponížená, osamělá aopravdu hodně smutná. Dřív jsem si myslela,

  že jsem vpohodě, považovala jsem se za šťastného člověka. Teď si

  uvědomuji, kolik různorodých pocitů vsobě nosím.

  Potom odcházím apřepadá mě dobře známá chuť na jídlo.

  Sáhnu do kredence pro své oblíbené čokoládové sušenky azara-

  zím se. „Zkuste si všímat, co se děje ve vašem těle,“ slyším hlas

  terapeutky. Pocítím záchvěv smutku. Nesnažím se ho zahnat

  aoči se mi zalijí slzami. Ukápne jedna, potom druhá.

  Tělo mě odnese do postele atam se rozvzlykám. Pláč je pří-

  jemný apřináší mi úlevu. Slzy mi po několika minutách oschnou,

  apřestože si připadám bezbranná, cítím se oněco líp. Nic jsem

  nesnědla. Sušenky v kredenci zůstaly nedotčené. Usměju se.

  Není se mnou nic vnepořádku. Jsem jenom hodně smutná ana-

  štvaná ajídlem se snažím své pocity přehlušit. Pořád ještě ležím

  vposteli, teď mě však zaplaví euforie. Myslela jsem, že mám potí-

  že sjídlem, ale vjídle jsem jen hledala úlevu. Můj jediný problém

  spočíval vtom, že jsem ještě netušila, jaké emoce se odehrávají

  vmém nitru.

  Právě tehdy jsem si uvědomila, že většina znás nemá tuše-

  ní, zčeho naše trápení vychází. Tím, jak se pokoušíme vypořá-

  dat sbolestí, si zaděláváme na psychické problémy. Jimi si dále

  komplikujeme život, apřitom mohou příčiny problému spočívat

  úplně jinde.

  Spřejídáním jsem sice ze dne na den neskončila, udělala jsem

  však první krok na úspěšné cestě kjeho konci. Po několika letech

  usilovné práce mohu hrdě prohlásit, že tento problém vystrčí své

  šeredné drápy už jen málokdy. Hned v tu chvíli vím, že pouze

  ohlašuje hlubší problém. Pak si dovolím nahlédnout soucitně pod

  povrch, jak mě to naučila moje terapeutka, aproblém zase zmizí.

  Volně šiřitelná ukázka z knihy Váš kapesní terapeut

• Strana 12

  12 VÁŠ KAPESNÍ TERAPEUT

  Toto převratné zjištění mě motivovalo, abych se sama sta-

  la psychoterapeutkou. Vnaší rodině se terapii věnují všechny

  ženy. Úplně všechny. Matka je terapeutka, sestra je terapeutka,

  všechny čtyři tety jakbysmet. Moje babička patřila k prvním

  ženám, které ve Velké Británii studovaly psychologii na univer-

  zitě. S klidným svědomím mohu prohlásit, že jsem vyrůstala

  vterapeutické sektě. Není tedy divu, že jsem si udělala doktorát

  z psychologie a pokračovala psychoterapeutickým výcvikem.

  Mám to doslova vkrvi.

  Ikdyž to bylo občas nesmírně otravné anaše rodinné se-

  šlosti neprobíhaly nijak idylicky, dokážu díky tomu chápat are-

  spektovat potíže, snimiž se jako lidé potýkáme, alépe rozumím

  duševnímu zdraví afungování terapie. Přesto jsem však sama

  musela nejprve projít terapií astát se terapeutkou, abych po-

  chopila to nejzásadnější: Většina z nás netuší, kde se skrývá

  skutečný problém.

  Vmoderní západní kultuře tíhneme kpřesvědčení, že všechno

  řídí vědomá mysl. Ve skutečnosti má ale vše pod palcem nevě-

  domí. To ono určuje, jak zareagujeme, proč se bojíme, proč pro-

  krastinujeme, proč si vždycky vybíráme muže, kteří se knám

  chovají nepěkně, proč nás děsí agresivní dívčí chování, proč nás

  vytáčí situace vpráci, proč nemůžeme spát, proč jsme oporou

  svým přátelům, proč se přejídáme, proč si myslíme, že nás všich-

  ni nenávidí; proč si vůbec něco myslíme, něco cítíme aděláme.

  Sigmund Freud přirovnal mysl kledovci– vědomá mysl před-

  stavuje oněch deset procent, která vidíme, avšak zbývajících de-

  vadesát procent, tedy nevědomí, se skrývá pod hladinou. Apřes-

  tože byl Freud jistě trochu kontroverzní postavou, proslul svou

  posedlostí sexem abral svoje pacienty na dovolenou (zvláštní,

  že?), některé jeho myšlenky byly téměř geniální aplatí dodnes.

  Volně šiřitelná ukázka z knihy Váš kapesní terapeut

• Strana 13

  ÚVod 13

  Řadu znás tíží velké problémy, které nám připadají neřešitelné,

  protože netušíme, kde se vzaly. Ve své praxi pozoruji takové trápení

  umnoha pacientů. Uvědomují si, že se jim nedaří tak, jak by si přá-

  li, vědí, že se potýkají surčitými problémy, ataké je jim jasné, že to

  chce změnu. Nechápou však příčiny anemají představu, co dělat.

  Svým pacientům kladu na srdce (aje důležité, abyste to po-

  chopili ivy), že se člověk nemůže změnit, dokud nenajde podsta-

  tu svých problémů. To, co za problém považujeme, často hlavním

  problémem není. Pro mě bylo jídlo zvládacím mechanismem,

  pomocí nějž jsem si navozovala lepší pocit.Tlumilo ve mně hlub-

  ší emoce, jejichž existenci jsem si ani neuvědomovala. Ikdyž to

  tak na první pohled nevypadalo, jídlo sloužilo jako řešení. Pro

  někoho jiného zase mohou být řešením například vztahy, návy-

  kové látky, práce, sebekritika, úzkost či deprese.

  Vaše problémy poukazují na to, že se pod hladinou něco děje.

  Představují pouhou špičku ledovce.

  Nástroje, které si lidé osvojují při terapii asnimiž se sezná-

  míte vtéto knize, vám pomohou pod hladinu nahlédnout. Nic mi

  neudělá větší radost než vidět svého pacienta, jak mu najednou

  začne dávat smysl něco, co doposud nechápal (tyto okamžiky

  prozření s oblibou nazývám „terapifanie“). Někdy jsou takové

  „aha momenty“ úlevné, často bývají bolavé, ale vždy jsou ne-

  zbytnou podmínkou pro hlubokou transformaci.

  Toužila jsem rozšířit převratné poznatky, které člověk získá-

  vá na terapii, imimo zdi své terapeutické místnosti, atak jsem

  se pokusila zhustit složité psychologické koncepty do jednodu-

  chých astravitelných příspěvků na sociálních sítích. Do pár mě-

  síců se moje hrstka sledujících rozrostla na statisíce followerů.

  Jen jsem žasla, jaký ohlas mé příspěvky vyvolaly.

  Proto si myslím, že lidé nechtějí zůstávat na povrchu aprah-

  nou po skutečném porozumění sobě samým. Zejména mezi

  Volně šiřitelná ukázka z knihy Váš kapesní terapeut

• Strana 14

  14 VÁŠ KAPESNÍ TERAPEUT

  mladými roste chuť zabývat se duševním zdravím do hloubky

  atato tichá revoluce nás odvádí od přílišného zjednodušování ke

  skutečnému sebepoznání. Lidé dychtí po odpovědích.

  Tato kniha vám kýženou hloubku poskytne. Shrnuje zákla-

  dy lidské psychologie avztahů, aodpovídá tak na otázky, jež tou-

  žíme rozklíčovat.

  Lidé přicházejí na terapii znejrůznějších důvodů, ale jedno

  mají společné: chtějí ve svém životě něco změnit. Mohou se po-

  týkat se stovkami všelijakých problémů, ale vzásadě si připadají

  „zaseknutí“ arádi by žili lépe.

  Zaseknutí zůstáváme mimo jiné proto, že si klademe ne-

  správné otázky– takové, které nám brání posunout se dál. Na

  terapeutickém výcviku vám hned na začátku řeknou, že člověka

  nelze zbavit problémů nějakou magickou pilulkou či jednodu-

  chou odpovědí. Můžete mi věřit, že kdybych měla kouzelnou

  hůlku, používala bych ji. Svým pacientům však mohu pomáhat

  klást si otázky, díky nimž se dostanou koné skryté části ledovce.

  Aprávě na takové věci se vás budu ptát vtéto knize.

  Kniha nenahrazuje terapii, ale vyzbrojí vás nástroji sebe-

  poznání, jež vám umožní pozorovat sebe sama aněco se osobě

  dozvědět. Porozumíte-li svým reakcím asvému chování, získáte

  možnost volby akontrolu nad svým rozhodováním.

  Byla bych ráda, kdyby si tuto knihu přečetl každý, kdo plá-

  nuje jít na terapii nebo se chce pustit na jakoukoli jinou cestu

  k uzdravení. Kéž bych takovou knihu před mnoha lety sama

  měla. Každá kapitola odpovídá na nejčastější dotazy, které mi

  pokládají mí pacienti asledující na internetu. Najdete tam vždy

  řadu tipů, příběhů, cvičení a poznatků, které srozumitelnou,

  uchopitelnou formou vysvětlují složitou ajinak nepřístupnou

  teorii vztahů aradí, jak poznat sebe sama víc do hloubky, jak se

  cítit lépe ajak zlepšit svůj život.

  Volně šiřitelná ukázka z knihy Váš kapesní terapeut

• Strana 15

  ÚVod 15

  Terapie sice dokáže být nesmírně transformativní, avšak pány

  své vlastní mysli jsme především my sami. Ačím lépe se vyzbrojí-

  me znalostmi, tím úspěšnější může být naše uzdravování.

  Můj postup kpochopení vlastních emocí apřekonání trápení za-

  hrnuje pět klíčových kroků:

  1.  : Zjistěte, co je oním problémem signalizujícím

  nějakou hlubší záležitost, azamyslete se, včem by mohl být za-

  kopaný pes. Kdy se problém objevil? Jaký účel by mohl plnit?

  Přemýšlejte, jak se projevuje ve vašich vztazích, avšímejte si,

  jestli se objevují určité opakující se vzorce.

  2.  : Zapátrejte ve svých zkušenostech apostupně si

  uvědomte, co by mohlo být kořenem problému akde se vzal.

  3.  : Prožijte dosud potlačované emoce. Všichni se

  umíme velmi šikovně vyhýbat věcem, jimž nechceme čelit,

  aani si to přitom třeba neuvědomujeme.

  4. : Proměňte nová zjištění včiny azačněte se rozho-

  dovat jinak.

  5. : Všímejte si, kdy se vzorec znovu vynoří, zopakujte

  všechny kroky, aaž se objeví příště, kčemuž nevyhnutelně

  dojde, projděte jimi znovu (aznovu aznovu aznovu).

  Může to znít jednoduše a také to jednoduché je, nicméně jde

  oproces vyžadující opakování acvik, protože našemu nevědomé-

  mu trápení se na povrch obvykle příliš nechce. Nebudu vám na-

  mlouvat, že stačí provést pět úhledných kroků ahotovo– terapie

  Volně šiřitelná ukázka z knihy Váš kapesní terapeut

• Strana 16

  16 VÁŠ KAPESNÍ TERAPEUT

  je všechno, jen ne úhledná. Uzdravování neprobíhá lineárně.

  Někdy člověk přeskakuje mezi různými fázemi, nejprve pátrá po

  problémech aprožívá emoce, aby vzápětí zase popřel, že vůbec

  nějaký problém má, potom jedná, znovu prožívá hluboké emoce

  apak si musí chvíli odpočinout, aby mohl snově nabytými si-

  lami začít znovu. Neexistuje „správný“ způsob, jak to všechno

  absolvovat. Cesta každého pacienta je zcela unikátní, nicméně

  těchto pět základních kroků vám podle mě pomůže jako kotva.

  Nelekejte se tedy, pokud vaše zkušenost nebude úhledně uspo-

  řádaná. Napadne-li vás: Dělám to správně?, vězte, že žádný správ-

  ný ani špatný postup neexistuje. Neuspořádanost značí jen to, že

  jste člověk jako všichni ostatní.

  Podíváme se na několik nejvýznamnějších záležitostí, snimiž

  se pacienti obvykle potýkají. Zaměříme se jak na sebe (například

  na depresi, úzkosti, obsedantní myšlenky, závislost, sebekri-

  tiku), tak na vztahy (například na projekce, proč se nemůžeme

  odpoutat od bývalého partnera, jak od sebe přestat druhé odstr-

  kovat, na osamělost, rozchody mezi přáteli, obtížné rozhovory).

  Anabídnu vám také postupy, jak všechny poznatky osobě uvést

  do praxe. Praktické nástroje vám pomohou pochopit, proč se

  trápíte ajak se trápit méně.

  Volně šiřitelná ukázka z knihy Váš kapesní terapeut

• Strana 17

  Než začneme

  Vmé terapeutovně platí pouze jedno zlaté pravidlo: pacienti by

  měli říct úplně vše, co jim přijde na mysl. Aktivně je povzbu-

  zuji, aby vyslovili každou myšlenku, ikdyž jim připadá divná,

  trapná nebo se zdá být jen náhodná. Totéž platí pro vás při čtení

  této knihy. Vybaví-li se vám jakákoli, třeba hanebná, praštěná

  nebo naprosto nesouvisející myšlenka, pocit či vzpomínka, chci

  po vás, abyste si ji připustili, uvítali ji azajímali se oni. Mož-

  ná nebude špatné si ji zapsat. Takové náhodné myšlenky často

  přicházejí znevědomí. Dává jimi osobě vědět ta část vašeho já,

  která vám pravděpodobně zůstává skryta. Budete-li jim věnovat

  pozornost, začnete si tyto své skryté stránky, které nejspíš ovliv-

  ňují váš život více, než tušíte, lépe uvědomovat.

  Pokud se však vynoří něco, co se dá jen stěží zvládnout, je samo-

  zřejmě potřeba tomu věnovat pozornost azajímat se oto, ale také

  si vpřípadě potřeby dopřát pauzu. Vyvolá-li uvás byť malý podnět

  silnou emoční reakci, může to znamenat, že se potýkáte sproblé-

  mem, kjehož překonání by bylo dobré využít odbornou pomoc.

  Když do mé terapeutovny přijde někdo nový, nepoznám na

  první pohled, zčeho jeho potíže pramení. Noví pacienti mi vy-

  právějí, že se cítí bez energie, že přestali spát se svým partnerem

  Volně šiřitelná ukázka z knihy Váš kapesní terapeut

• Strana 18

  18 VÁŠ KAPESNÍ TERAPEUT

  aže je občas zničehonic rozbolí hlava, což si sami diagnostiko-

  vali jako nádor na mozku. Vtom psychoterapie tak trochu při-

  pomíná detektivní práci. Skládám si dohromady útržky infor-

  mací azačínám si na jejich základě vytvářet vlastní teorie, proč

  upacienta zvládací mechanismy, onichž mi vykládá, vznikly. Ve

  skutečnosti však netuším, co se vněm odehrává. Na cestu za po-

  znáním se vydáváme společně.

  Stejně jako moje terapeutka nejprve nevěděla, proč se pře-

  jídám (musely jsme na to přijít spolu), ijá po příchodu nového

  pacienta nejprve tápu. Atak se ho začnu ptát na život, na dětství,

  na to, co ho formovalo.

  Vtéto knize po vás budu chtít, abyste si zahráli na detektivy

  ve svém vlastním životě. Buďte zvědaví. Kde se ve vás asi vzala

  určitá přesvědčení? Jaké vzorce usebe pozorujete? Připadá vám,

  že se vám něco vrůzných životních etapách stále vrací?

  Když nevíte, co je rozbité,

  nemůžete to opravit

  Často dostávám otázku: „Jak se uzdravím?“ ajá pokaždé odpo-

  vídám: „Sebeuvědoměním.“ Uvědomění je prvním krokem ke

  změně. Dokud nevíme, sčím se vlastně potýkáme, nemáme jak

  si pomoct. Jakmile si uvědomíme co aproč, můžeme převzít od-

  povědnost, zpochybnit staré vzorce apřikročit kvědomým změ-

  nám. Bez sebeuvědomění půjdou změny ztuha.

  Uvědomte si, že chování, vzorce anávyky plní jistou funkci,

  takže jste si je zřejmě vypěstovali zurčitého důvodu nebo vznikly

  vdůsledku nevědomých potlačených záležitostí, zpravidla vdět-

  ství. Každý problém je vodítko, které skýtá příležitost khlubšímu

  porozumění. Je potřeba, abyste na své problémy nahlíželi jako na

  ukazatele apokusili se pochopit, co přesně se za nimi skrývá.

  Volně šiřitelná ukázka z knihy Váš kapesní terapeut

• Strana 19

  NEž zAčNEmE 19

  Uvedu rozličné příklady pacientů potýkajících se se všemi

  problémy, které vknize popisuji, zčeho mohou vycházet aněko-

  lik tipů anástrojů na jejich zvládání. Situace bude pro každého

  jedinečná– problémy vyhlížející navenek podobně mohou mít

  velmi odlišné příčiny.

  Někdo se například potýká se sociální fobií, protože mu jako

  malému zemřel otec avjeho dětské mysli se zrodila iracionální

  myšlenka, že za to možná může on sám– že mu tatínek umřel,

  protože zlobil. Někdo jiný měl zase přísnou matku, která do něj

  zasela strach zodsouzení okolím; další se musel starat omladší

  sourozence, přestože byl sám ještě dítětem, ateď má pocit, že po

  něm druzí neustále něco chtějí.

  Není mým úkolem určit zdroj vašeho trápení; to víte jen vy

  sami. Poskytnu vám však nástroje, které vás vsouvislosti sva-

  šimi problémy povedou květšímu sebeuvědomění apomohou

  vám těžkostmi projít. Na celé vaší cestě vás budu doprovázet.

  Než vyrazíme, začněme přípravným cvičením.

  C V I Č E N Í

  Zahrajte si na detektiva. Při četbě jednotlivých oddílů knihy si všímej-

  te svých pocitů. Děje se něco ve vašem těle? Sevřela se vám hruď

  úzkostí, cítíte smutek? Zaznamenáte-li něco takového, odložte knihu

  a jen pocit pozorujte. Dejte mu prostor. Schválně, co se stane. Nepře-

  stávejte se při četbě soustřeďovat na to, jak se cítíte – právě v tom

  spočívá uzdravení.

  Jestliže se vynoří nahodilé myšlenky, vzpomínky, pocity, zvláštní

  tělesné vjemy, zapište si je. Všechno jsou to signály z nevědomí, které

  nám mohou napovědět, co se tam odehrává.

  Zkuste se na několik minut zamyslet nad vším, čeho jste si zatím

  všimli. Objevují se nějaké další asociace? Souvisejí s některým z va-

  šich problémů? Napadají vás nová vysvětlení, došlo vám něco?

  Volně šiřitelná ukázka z knihy Váš kapesní terapeut

• Strana 20

  20 VÁŠ KAPESNÍ TERAPEUT

  I když nevyvstane vůbec nic, je to naprosto v pořádku. Zachovej-

  te si při čtení otevřenou mysl, třeba narazíte na místa, která ve vás

  probudí zvědavost a chuť zapátrat pod povrchem vašich problémů.

  Při takové hře na detektiva je důležité vědět, že chcete-li poro-

  zumět sami sobě, nestačí si jen problémy uvědomovat. Klidně

  můžete chápat, že nesnášíte konflikty, protože jste měli přísnou

  apanovačnou matku, ze které šel strach. Jedná se odůležitý po-

  znatek, ale skutečnost to nezmění. Kdyby to bylo tak jednodu-

  ché, vyléčili byste se přečtením jedné knihy ovývoji dítěte ana

  terapii by vám stačilo jediné sezení– posadili byste se do křesla,

  terapeut by vám řekl, že za všechno může vaše máma (což roz-

  hodně někdy děláme), vysvětlil by vám, že vaše potíže jsou vdět-

  ství naučené pokusy ozvládání situace, avy byste odcházeli jako

  nový člověk, aniž byste museli sáhnout hluboko do peněženky.

  Tak to bohužel nefunguje, protože je potřeba především

  pochopit své potlačené pocity. Nestačí jen vědět, že se konfliktů

  bojíte kvůli maminčině panovačnosti, potřebujete si kousek po

  kousku prostřednictvím emocí připomenout, jak jste se tenkrát

  opravdu cítili, jaký jste prožívali strach ajak vám bylo, když jste

  se pokusili něco říct. Chcete-li se změnit, musíte si připomenout

  své dětské pocity aosvobodit se od toho, co potlačujete. Poro-

  zumět sám sobě neznamená ani tak vědět proč, ale spíše to cítit.

  Vím, že se vám to může zdát děsivé. Mě to děsilo taky. Nořit

  se do své minulosti adobrovolně se vystavovat smutku, vzteku či

  strachu je asi to poslední, do čeho se člověku chce. Může to vzbu-

  zovat skutečnou hrůzu. Vzpomínám si, že když jsem začínala

  chodit na terapii, zobtížných témat jsem se vykrucovala apři

  náznaku bolestných emocí nebo vzpomínek jsem raději měnila

  téma nebo mluvila oněčem naprosto nepodstatném. Mám-li být

  Volně šiřitelná ukázka z knihy Váš kapesní terapeut

• Strana 21

  NEž zAčNEmE 21

  upřímná, občas to dělám dodnes, ikdyž moc dobře vím, že mi

  to nepomůže. Pokud nevědomí něco vyhodnotí jako ohrožující,

  brání se zranitelnosti zuby nehty. To je naprosto normální.

  Možná se vám při čtení knihy stane, že se vás něco dotkne,

  nad některými pasážemi se budete rozčilovat nebo je považovat

  za naprostý blábol. Ioto se zajímejte. Vterapii se to stává čas-

  to. Pokud nás něco vytočí, obvykle se to dotýká něčeho vnašem

  nevědomí, co nechceme vidět nebo čemu se chceme vyhnout.

  Dokážete-li nereagovat a jen si toho všimnout, můžete získat

  vhled, který vám pomůže lépe porozumět sobě samým.

  Nespěchejte na sebe. Jestli jste až dosud žili vpřesvědčení, že

  určité pocity nejsou bezpečné, anajednou zvás terapeut opako-

  vaně tahá, jak se cítíte, nejspíš mu neřeknete: „Vpohodě, klidně

  se podívejme na všechny mé temné stránky, kvůli kterým jsem

  se kdysi bál, že mě rodiče přestanou mít rádi, takže nakonec

  umřu.“ Kdepak. Ikdyž se chcete cítit lépe apravděpodobně vám

  záleží na tom, aby terapeut přesně věděl, co prožíváte, nevědomí

  se jen tak nevzdá.

  Právě proto se terapie může pořádně protáhnout. Musíme

  své vystrašené nitro opatrně ajemně naučit, že prožívat obáva-

  né pocity je opravdu bezpečné. Ato – jakkoli to nejde pod nos

  naší kultuře upřednostňující okamžité uspokojení, instantní ře-

  šení akouzelné pilulky – trvá tak dlouho, jak je potřeba.

  Soustřeďte se tedy při čtení na své pocity. Anezapomínejte,

  že naším cílem je pocity prožívat, nikoli nad nimi přemýšlet.

  Volně šiřitelná ukázka z knihy Váš kapesní terapeut

• Strana 22

  Volně šiřitelná ukázka z knihy Váš kapesní terapeut

• Strana 23

  p r v n í č á s t

  Já

  Volně šiřitelná ukázka z knihy Váš kapesní terapeut

• Strana 24

  Volně šiřitelná ukázka z knihy Váš kapesní terapeut

• Strana 25

  Jak porozumět sám sobě

  Většina znás chce být zkrátka šťastná. Zvlášť Alva. Za štěstím

  se honí celý život, ale nějak ho nemůže najít. Neví přesně proč,

  nevede se jí nijak zle, ale každým dnem se brodí jako bahnem.

  Co chvíli se přistihne, že zírá do telefonu, akdykoli může, hraje

  Candy Crush. Na rodinných setkáních sedí duchem nepřítomná

  ahlavou jí pořád dokola běží, že vživotě selhává, že nic není, jak

  by mělo být, anic nemá cenu. Občas šťastná být dokáže (když jde

  spřáteli tancovat, baví se nad přihlouplými videi nebo se mazlí

  skočkou), ale pak se zase plácá vbahně.

  Idnes cítí při probuzení tíhu vkončetinách. Ještě než otevře

  oči, sáhne po telefonu, aby se připravila na další den plný nespo-

  kojenosti. Palcem otevře Candy Crush, což je vtuto chvíli stejně

  automatická činnost jako dýchání. Pohlédne na budík. Hodina je

  vtahu; přijde pozdě do práce anestihne hodinu cvičení, ke které

  se včera vklamné naději zavázala. Smrzutým zabručením odhodí

  mobil na druhou stranu místnosti. Adost, něco se musí změnit.

  Dneska ten problém vyřeší– udělá všechno pro to, aby byla šťastná.

  Investuje značné prostředky do průmyslu štěstí. Nakou-

  pí si nové oblečení vnaději, že právě to ji učiní šťastnou. To se

  však nestane. Vymaže ztelefonu Candy Crush anastaví si limity

  Volně šiřitelná ukázka z knihy Váš kapesní terapeut

• Strana 26

  26 VÁŠ KAPESNÍ TERAPEUT

  používání aplikací. Pár dní to jde dobře, ale nakonec se knim

  stejně vždycky vrátí. Nastaví si nový režim, snaží se zdravě jíst

  apokouší se běhat. Dodává jí to samolibý pocit nadřazenosti, ale

  skutečné štěstí jí to nepřináší. Dává výpověď vpráci avypraví

  se na cesty, tráví rok vIndii, vMexiku, na Bali. Začne cvičit jógu

  acítí se oněco lépe, ale nepřestává se trápit.

  Možná jí chybí pocit smyslu, potřebovala by někam směřo-

  vat. Změní tedy povolání, rekvalifikuje se na učitelku adoufá, že

  jí práce sdětmi přinese naplnění. To se sice podaří, ale stále se

  vní ozývá starý známý hluboký smutek. Možná potřebuje part-

  nera, někoho, kdo ji bude milovat abude jí oporou. Seznámí se

  sJamalem. Ten je dokonalost sama– zábavný, sexy, cílevědomý

  apozorný. Několik měsíců jim to klape. Alva se vznáší na obláč-

  ku avšechno je hned zářivější. Když je sním, dokonce si ani ne-

  vzpomene na telefon. Možná, že tohle je ono. Teď už je snad ten

  podivný pocit odpojení konečně ten tam.

  Jenže prvotní okouzlení pomine, hladina „hormonu lásky“

  oxytocinu opadne abezejmenná nechuť je zpátky. Alva vpráci

  opět začíná „vypínat“. Schůzky spřáteli se pro ni stávají nároč-

  ným úkolem. Často se přistihne, že předstírá smích atvrdí, že

  je vpohodě, přestože to vůbec není pravda. Znovu sahá po své

  zažité Candy Crush; hraje vautobuse, ráno hned po probuzení,

  večer před usnutím. Dokonce začne hrát ina schůzkách sJama-

  lem, čímž přispívá kpocitu odcizení aosamělosti. Barevný svět

  opět vybledl aAlva neví proč.

  Proč nemůže být jednoduše šťastná? Nedá se přece říct, že by

  se nesnažila. Alvina potíž spočívá vtom, že jádro problému ob-

  chází velkým obloukem. Všechny její pokusy ořešení se dotýkají

  jen špičky ledovce. Aby bylo jasno, práce, vztahy iživotní styl mají

  na duševní zdraví obrovský vliv, ne že ne. Nenasměrují vás však

  do hloubky, kde se skrývá pravý důvod vašeho (iAlvina) trápení.

  Volně šiřitelná ukázka z knihy Váš kapesní terapeut

• Strana 27

  JAK PoRozUměT SÁm Sobě 27

  Alva už si neví rady, atak přichází ke mně. Na našem prvním

  sezení si hned všímám, jak zoufale se bojí otevřít. Vyzařuje zní

  přímo hmatatelná úzkost. Usmívá se, ale šťastně nevypadá. Pů-

  sobí roztěkaně aodtažitě, hlas jí ke konci vět postupně slábne,

  jako by nebyla zvyklá mluvit osobě. Připomíná mi mě samotnou

  na mé první terapii. Strnulá, vyděšená aodpojená od sebe. „Co

  mám dělat?“ ptá se. „Řekněte mi, co mám dělat.“

  Pacienti od terapie očekávají odpovědi, ale já se jich obvyk-

  le nejprve začnu vyptávat (ano, terapeuti jsou stím otravní, jak

  ještě uvidíte). Žádné hotové odpovědi vzásobě nemám. Líbilo by

  se mi, kdybych mohla lidem rozdávat ony kýžené kouzelné pi-

  lulky (to by mi sakra usnadnilo práci), ale nic takového bohužel

  neexistuje. Všechny odpovědi ukrývá Alva vsobě, jen si je zatím

  neuvědomuje– je to ta část ledovce pod hladinou. Mým úkolem

  je dodat jí takový pocit bezpečí, aby si troufla se knim vypravit.

  Atak se spolu pouštíme do procesu odkrývání.

  Nejprve se jí ptám na dětství– já vím, je to klišé.

  Proč jsou terapeuti posedlí

  vaším dětstvím?

  Většina vývoje mozku proběhne vobdobí od narození do tří let

  věku avpěti letech už je mozek téměř plně vyvinutý. To zname-

  ná, že vše, co se nám vtomto období přihodí, zásadně ovlivní náš

  další život. Vezměte si, jak se učíme řeči: malé děti se nový jazyk

  naučí levou zadní apotom ho plynule ovládají po celý zbytek ži-

  vota, zatímco ve dvanácti letech či později už bývá učení nového

  jazyka pro většinu znás oříšek.

  Spolu smateřským jazykem si osvojujeme také jazyk emocí.

  Většina toho, co víme osobě, onašich vztazích aosvětě, pochází

  právě ztohoto raného období.

  Volně šiřitelná ukázka z knihy Váš kapesní terapeut

• Strana 28

  28 VÁŠ KAPESNÍ TERAPEUT

  Evoluce nám bohužel zaručila přežití, nikoli štěstí. Vašemu

  mozku je jedno, že vás závislost na sociálních sítích mění vzom-

  bie nebo že vám neschopnost najít motivaci brání dosahovat

  pracovních úspěchů. Zkrátka se vás jen snaží chránit před vším,

  co považuje za potenciálně škodlivé.

  Akdy jsme se dozvěděli, co naše přežití ohrožuje? Vdětství.

  Dospělý si dokáže zajistit obživu apostarat se osebe sám,

  ale dítě takovou možnost rozhodně nemá. Ve srovnání sjinými

  živočišnými druhy to u lidí platí dvojnásob, protože miminka

  jsou naprosto bezmocná. První dva roky života naše přežití plně

  závisí na druhých: musejí nás krmit, chovat achránit, abychom

  se neskutáleli zpohovky.

  Aby miminko přežilo, potřebuje spojení se svými rodiči. Po-

  třebuje být milováno. Jako miminka jsme tudíž mimořádně cit-

  liví na vše, co posiluje nebo naopak oslabuje naše vztahy. Když

  rodič není přítomen, křičí na nás nebo je vystresovaný, vysílá

  to do našeho mozku signály strachu. Ty nám řeknou, že něco

  není vpořádku, amy pak děláme, co můžeme, abychom to na-

  pravili arodiče byli spokojení. Potřebujeme je, abychom přežili,

  aktomu je nezbytné, aby nás milovali. Proto se snažíme dělat

  všechno, čím si znašeho pohledu jejich lásku zajistíme, ana-

  opak potlačujeme cokoli, čím podle nás jejich lásku brzdíme.

  Ikdyž byli vaši rodiče emočně gramotní a neodsuzující, to,

  co je společensky přijatelné, jste vstřebali nepřímo, osmózou ze

  svého okolí. Muži nepláčou; ženy by se neměly prosazovat; měli

  bychom být sebevědomí, ale ne pyšní, šťastní, ovšem rozhodně ne

  arogantní. Všechno to patří knaší kulturní výbavě– ališí se po-

  dle toho, zjaké kultury, rasy, třídy azemě pocházíme. Společnost

  nám neustále dává najevo, kým bychom měli být, jak bychom měli

  jednat aco bychom si měli myslet. Vezměte si třeba jen společen-

  ská sdělení týkající se našich pocitů: „Mysli pozitivně“, „Nemrač

  Volně šiřitelná ukázka z knihy Váš kapesní terapeut

• Strana 29

  JAK PoRozUměT SÁm Sobě 29

  se“, „Vzmuž se“, „Prostě se stím smiř“, „Buď statečný“, „Nebuď

  měkký“, „Velcí kluci nepláčou“, „Nenech se vyvést zmíry“. Nefor-

  muje vás tedy jen nejbližší rodina, ale také širší společnost, kul-

  tura, sexualita, rasa, třída, náboženství, neurotypičnost… Atak

  bych mohla pokračovat. Během našeho dětství nás všechny tyto

  interakce se světem učí vztahovat se kdruhým isami ksobě.

  Všechny pocity, chování či identity, které vyvolaly negativní

  reakce, se odsunou do nevědomí, takže už ani nevnímáme, že je

  vůbec máme.

  Proto mají nepříjemné věci, které se člověku přihodí vdět-

  ství, tak významný vliv na jeho život vdospělosti. Negativní zá-

  žitky zdětství (ACE zanglického Adverse Childhood Experien-

  ces) jsou hlavním prediktorem problémů sduševním ifyzickým

  zdravím, od úzkostí až po kardiovaskulární choroby. Čím těžší

  jsme měli dětství, tím víc trpíme.

  ACE

  Studie negativních zážitků zdětství

  1

  zjistila, že upacientů,

  kteří vdětství prošli čtyřmi nebo více typy takových zážit-

  ků, se častěji vyskytuje ischemická choroba srdeční, rakovi-

  na, mrtvice, chronická bronchitida, rozedma plic, cukrovka

  ahepatitida. Rozsáhlý výzkum ukázal, že negativní zážitky

  z dětství také zvyšují riziko duševních onemocnění, každé

  třetí takové onemocnění totiž sACE souvisí. Výsledky jsou

  natolik závažné, že se špatné zacházení vdětství ukazuje být

  nejnákladnějším zdravotním problémem ve Spojených stá-

  tech. Kdybychom týrání dětí vyřešili, snížili bychom výskyt

  deprese ovíce než polovinu, alkoholismu odvě třetiny asebe-

  vražd, těžkého užívání drog adomácího násilí otři čtvrtiny.

  2

  Volně šiřitelná ukázka z knihy Váš kapesní terapeut

• Strana 30

  30 VÁŠ KAPESNÍ TERAPEUT

  Ale moje dětství bylo super!

  Klidně mohlo být, ale stejně vás ovlivnilo. Řeknu to bez okolků:

  Naši rodiče nás všechny více či méně zklamali, což se na nás růz-

  nou měrou podepsalo. Dokonce ani těm znás, jejichž rodiče byli

  nejvíce vnímaví, starostliví avyrovnaní, se negativní zkušenos-

  ti nevyhnuly anejspíš se projevují dodnes.

  Zde je několik příkladů zážitků, které nepovažujeme za

  traumatické, ale děti přesto poznamenají:

  • Narození mladšího sourozence aztráta výhradní

  pozornosti rodičů.

  • Workoholická matka.

  • Otec, který nedovede mluvit osvých pocitech.

  • Šikana ve třídě.

  • Pobyt vinternátě, odloučení od rodiny.

  • Trestání mlčením.

  • Požadavek být neustále vpohodě, smutek se nepřipouští.

  • Velká očekávání či tlak na výsledky ve škole.

  • Život na nebezpečném místě obklopeném násilím.

  • Vyrůstání vjiné kultuře, než jaká je vlastní nejbližším lidem.

  • Časté stěhování.

  Znáte-li něco ztoho ze svého dětství, možná vám bude připadat

  zvláštní až děsivé, že vás negativně ovlivnila výchova. Třeba bu-

  dete protestovat atvrdit, že vaši rodiče byli úžasní (očemž ne-

  pochybuji). Vidět na svém dětství ijiné než světlé stránky není

  lehké, jenže klidským pocitům nepatří jen to dobré. Život může

  být dobrý, apřesto někdy náročný. Iten, koho máme rádi, nás

  může štvát. Čím víc odstínů si připustíme apřijmeme, tím lépe

  porozumíme sami sobě atím snadněji dosáhneme celistvosti.

  Volně šiřitelná ukázka z knihy Váš kapesní terapeut

• Strana 31

  JAK PoRozUměT SÁm Sobě 31

  Rozlišujeme dva typy traumat: trauma smalým t asvelkým

  T.Za traumata svelkým T obvykle označujeme velmi děsivé nebo

  život ohrožující události, například fyzické nebo sexuální zneuží-

  vání. Traumata smalým t tak strašná nejsou, přesto bychom nad

  nimi rozhodně neměli jen mávnout rukou. Jedná se ozkušenosti,

  které sice neklasifikujeme jako trauma svelkým T, ale ohrožují

  pocit bezpečí dítěte, aproto jsou pro něj traumatizující.

  Traumatem se rozumí cokoli, co otřese pocitem bezpečí jak

  vnašem vnitřním, tak ve vnějším světě. Jde oemoční afyzické

  reakce na stresující událost. Jinými slovy: Když se nám přiho-

  dí něco ošklivého, naruší to naši důvěru vto, že jsme vbezpečí.

  Slovo trauma znamená vřečtině zranění– nejedná se tedy osa-

  motnou událost, ale oto, jak ji zpracujeme ajak se zapíše do naší

  psychiky. Dvě děti mohou prožít naprosto stejnou zkušenost,

  ale jedno si zní odnese trauma, zatímco druhé bude relativně

  vpohodě (záleží na jejich citlivosti, genetické výbavě, podpoře

  rodiny ikultuře).

  Ti, kdo si prošli zneužíváním autrpěli závažné trauma, bu-

  dou mít cestu k uzdravení bezpochyby složitější a bolestnější

  než ti, kdo nic takového neprožili, ale vše je otázkou míry. Bez

  ohledu na to, co dobrého či špatného jste zažili, vás dětství for-

  movalo jak pozitivně, tak negativně aovlivňuje vás idnes, vdo-

  spělosti. Proto se hodí porozumět sám sobě apřesně pochopit,

  jak ktomu došlo.

  Přemýšlet amluvit osvém dětství je těžké. Já to chápu– mně

  samotné trvalo na terapii asi rok, než jsem si dokázala připustit,

  že mí rodiče nebyli bez chyby (adodnes se občas přistihnu, že

  se té myšlence bráním). Můžeme mít pocit, že nám nepřísluší

  kritizovat, protože rodiče pro nás udělali první poslední, atak

  bychom si neměli stěžovat nebo jim něco vyčítat. Ať se otera-

  peutech říká, co chce, nejsem tu od toho, abych svalovala vinu na

  Volně šiřitelná ukázka z knihy Váš kapesní terapeut

• Strana 32

  32 VÁŠ KAPESNÍ TERAPEUT

  vaše rodiče. Dělali to nejlepší, co mohli. Pokud se však zasekne-

  me na obhajobě jejich rodičovství, připravujeme se tím ozvěda-

  vost apříležitost dozvědět se víc osobě aosvětě.

  Nechme vinu vinou abuďme raději zvědaví.

  C V I Č E N Í

  Představte si sami sebe jako dítě v libovolném věku, který vás zrovna

  napadne. Jakým dítětem jste byli? Vzpomínáte si na něco, co pro vás

  bylo náročné zvládnout? Klidně to může být něco zdánlivě neškod-

  ného, třeba vám umřel pes nebo jste změnili školu. Vžijte se do své

  dětské mysli. Jak jste se tenkrát cítili?

  A co vaše vztahy? Vzpomenete si na některé problémy, které se

  vztahů týkaly? Přestože jste prožili šťastné dětství a měli milující rodiče,

  nevyskytovaly se ve vaší rodině vztahy, jejichž dynamika nebyla úplně

  ideální? Nemůžeme být všichni pořád šťastní; je přirozené prožívat širo-

  kou škálu nepříjemných pocitů. Jak se s tím asi vyrovnávalo to malé dítě?

  Nemůžete-li najít odpovědi, zkuste si vybavit svou nejranější

  vzpomínku. Co se v té době odehrávalo ve vaší rodině? Co by vám to

  mohlo prozradit o vašem dětství?

  Na základě uvedených otázek si můžete začít dávat dohromady,

  co se asi skrývá ve vašem nevědomí. Aniž byste své rodiče sou-

  dili nebo jim něco vyčítali, můžete začít pomalu zjišťovat, které

  zkušenosti avazby zvás udělaly to, kým jste.

  Vraťme se k Alvě…

  S Alvou nepostupujeme příliš rychle. Často je duchem nepří-

  tomná apři setkání sní mám trochu pocit, jako bych ani neexis-

  tovala. Jako by se přede mnou uzavírala do skleněné nádoby, do

  Volně šiřitelná ukázka z knihy Váš kapesní terapeut

• Strana 33

  JAK PoRozUměT SÁm Sobě 33

  níž mě nechce pustit. Snažím se sní navázat spojení, vcítit se do

  ní aporozumět jejím pocitům, ale ona je většinou netečná, ajá

  tudíž taky. Připadá mi, že moje pokusy onavázání kontaktu na

  ni mají opačný efekt.

  A tak začnu Alvě pokládat otázky, které jsem před chvílí

  položila vám. Chci zjistit, kde se naučila odpojovat aod čeho se

  vlastně odpojuje. Monotónním anezúčastněným hlasem se pus-

  tí do vyprávění osvém dětství amně pomalu začne dávat smysl,

  kde se její netečnost asi vzala. Říká, že její tatínek míval špatné

  nálady. Požádám ji, aby uvedla nějaký příklad; chci zjistit, zda si

  vzpomene, jak se tenkrát cítila, ataké ji přiblížit kpocitům, před

  nimiž jako by mě– asebe– uzavírala.

  Šestiletá Alva si hraje na zahradě s míčem, kope si s ním

  ozeď. Bum. Bum. Tatínek se ustolu vkuchyni snaží soustředit

  na práci. Bum. Vzhlédne koknu ačte poslední větu ještě jednou.

  Bum. Zatne zuby. Bum. Tak to by stačilo. Taťka už to nevydrží.

  Vyběhne do zahrady. „Ticho! Okamžitě toho nech. To musíš být

  pořád tak otravná?“ Alva ztuhne leknutím. Sevře čelisti. Vždyť si

  jen hrála, neudělala nic špatného. Otočí se na tatínka achce na

  něj taky zakřičet, ale on se nad ní tyčí celý brunátný azamrače-

  ný. Zachvějí se jí rty. Je to poprvé, co ho vidí takhle rozčileného,

  běžně bývá milý ausměvavý. Zmocní se jí strach. Co když bude

  křičet dál? Co když ji přestane mít rád, protože ho zlobí? Bojí se

  achce, aby už nekřičel, atak se omluví, přestane si kopat smí-

  čem ajde dovnitř hrát hru na počítači.

  Ne že by neměla vztek anepřipadala si ublíženě, když dosta-

  la vynadáno za naprosto nevinnou hru. Vtu chvíli se jí ale ne-

  zdálo bezpečné projevit své pocity, protože by tím mohla tatínka

  ještě víc rozzlobit atřeba by ji přestal mít rád. Což je pro dítě, jak

  si jistě vzpomínáte, jedna znejděsivějších představ. Atak svůj

  vztek aublíženost potlačila. Aobrátila proti sobě.

  Volně šiřitelná ukázka z knihy Váš kapesní terapeut

• Strana 34

  34 VÁŠ KAPESNÍ TERAPEUT

  Kpodobným incidentům začalo docházet častěji. Po několi-

  ka takových příhodách si Alva zvykla potlačovat svůj hněv nato-

  lik, že si ho úplně přestala uvědomovat. To ovšem neznamená,

  že zmizel; jen se odsunul do nevědomí.

  Když šla dovnitř hrát hry na počítači, uvědomila si, že se cítí

  o něco lépe. Ta příhoda ji pořád mrzela aštvala, ale díky hře se

  jí vyplavily hormony štěstí, atak se jí po chvilce zlepšila nálada.

  Když na ni taťka křičel příště aona se mu zase bála postavit, šla

  si opět pro uklidnění zahrát počítačovou hru.

  Než dosáhla dospělosti, potlačila svůj vztek astrach úplně.

  Vypráví mi, že nemá v povaze se rozčilovat. Ale také že trá-

  ví hodiny hraním her, projížděním mobilu, sledováním porna

  amasturbací. Téměř neustále si připadá otupěle anezúčastněně

  avlastně nechápe proč.

  Když mi to všechno vykládá, cítím, jak se mi vhrudi rozlévá

  hřejivý pocit.Poprvé kní pociťuji opravdovou náklonnost. Při-

  padá mi důležité, že mě pouští dovnitř, že se konečně otevírá.

  Nakloním se kní aona ke mně vzhlédne, malá austrašená. Není

  divu, že se stále potřebuje uklidňovat avyrovnávat snáročnými

  pocity pomocí videoher. Uvnitř Alvy je totiž malá holčička, která

  prožívá strach avztek, ale přitom je nesmí cítit.

  Rodiče nás učí, jak se máme cítit

  Děti nesmírně citlivě vnímají, jak jejich rodiče nakládají semo-

  cemi. Sice vám možná určité pocity přímo nezakazovali, ale vy-

  pozorovali jste, že jsou méně přijatelné než jiné.

  Potlačovat své pocity jste se mohli naučit například takto:

  • Vaši rodiče emoce neprojevovali ani onich příliš nemluvili.

  • Rodiče vás stále nabádali, ať jste veselí amyslíte pozitivně.

  Volně šiřitelná ukázka z knihy Váš kapesní terapeut

• Strana 35

  JAK PoRozUměT SÁm Sobě 35

  • Vaše matka byla velmi úzkostlivá asnadno se rozrušila, takže

  jste jí nechtěli přidělávat starosti.

  • Váš otec byl velmi citlivý na kritiku, takže vaše záchvaty

  vzteku považoval za útoky na svou osobu atrestal vás

  mlčením.

  • Měli jste hlučného adominantního mladšího sourozence

  avaši rodiče neměli na dvě problémové děti prostor– atak

  jste se naučili, že klidem anasazeným úsměvem získáte více

  lásky apozornosti.

  • Když se stalo něco špatného, nemluvilo se otom avše se

  zametalo pod koberec.

  • Už jako dítě jste museli dávat pozor na mladší sourozence.

  • Ve škole vás šikanovali, takže jste se museli „pochlapit“

  aprojevovat sílu, jinak by vás měli za slabocha.

  Vtakových situacích se časem naučíme, že nám přirozené po-

  city smutku, vzteku, závisti anenávisti brání být milováni. Být

  naštvaný amít vztek na rodiče je sice normální, ale nepřipadá

  nám bezpečné takové pocity projevovat navenek, protože rodi-

  čovskou lásku apozornost potřebujeme kpřežití.

  Právě to se pak nepříznivě projevuje na našem duševním

  zdraví. Přesvědčení uložená v naší nevědomé mysli vznikla,

  když jsme byli dětmi ateprve poznávali, jak funguje svět. Vy-

  tvořili jsme si je na základě toho, co nás vdětství chránilo. Moh-

  li jsme se tak naučit, že když pláčeme, dospělí se zlobí aříkají

  nám, ať přestaneme, takže plakat není bezpečné. Možná se nám

  smáli ve škole, když jsme měli referát, atak jsme se naučili, že

  není bezpečné veřejně vystupovat, neboť nám to přináší pocity

  vyloučení aponížení. Třeba naši rodiče neuměli mluvit opoci-

  tech, akdyž jsme se jim snažili sdělit, jak nám je, uzavřeli se,

  což bylo děsivé. Možná si nic ztoho neuvědomujete, jen je vám

  Volně šiřitelná ukázka z knihy Váš kapesní terapeut

• Strana 36

  36 VÁŠ KAPESNÍ TERAPEUT

  velmi nepříjemné, když máte vpráci cokoli prezentovat nebo

  když svámi chce někdo hovořit opocitech.

  Všechna tato ponaučení otom, co je bezpečné aco ne, vy-

  tvářejí omezující přesvědčení, která se ukládají do našeho ne-

  vědomí avdospělosti fungují jako nevědomý kompas. Můžeme

  například věřit, že nejsme dost dobří, atak si sami překazíme

  novou pracovní příležitost. Nebo si můžeme myslet, že si neza-

  sloužíme lásku, atak od sebe odstrkujeme lidi, kteří to snámi

  myslí dobře, avybíráme si nevhodné partnery. Možná jsme pře-

  svědčeni, že není bezpečné, když se na nás někdo zlobí, atak se

  celý život usilovně snažíme nikoho nenaštvat.

  Vnitřní sabotér

  Sebesabotáž bývá dílem vnitřního kritika, kterého máme

  všichni– akterý obvykle vychází znegativních soudů dru-

  hých aspolečnosti. Soznačením „vnitřní sabotér“ přišel psy-

  choanalytik Ronald Fairbairn.

  3

  Sabotér se nás snaží ochránit

  před ostudou aodmítnutím. Původně nám snad umožňoval

  přežít ohrožující situace, ale v dospělosti často nadělá víc

  škody než užitku, protože nám už vobdobných situacích nic

  nehrozí. Sabotér neustále připomíná, co se nám nepovedlo,

  vymýšlí katastrofické scénáře, vyhýbá se určitým situacím,

  ničí vztahy apříležitosti. Nechce nám aktivně ztrpčovat ži-

  vot, jen se snaží zabránit tomu, abychom byli zraněni tak jako

  vminulosti. Jenže právě to, co nás kdysi chránilo, dnes působí

  trápení abrání nám pohnout se zmísta.

  Sebesabotáž nám tedy ukazuje, že něco vnašem nevědomí

  rozhoduje za nás. Zkuste si to nevyčítat araději se zajímejte

  oto, co se vlastně děje.

  Volně šiřitelná ukázka z knihy Váš kapesní terapeut

• Strana 37

  JAK PoRozUměT SÁm Sobě 37

  Příklady sebesabotáže:

  Projevy:

  Už vážně chcete začít cvičit, ale vždycky vám do toho něco vleze.

  Co se možná děje pod povrchem:

  Vhloubi duše nevěříte, že máte nárok osebe pečovat. Možná

  se neradi cítíte nekomfortně, případně se bojíte, že vám to ne-

  půjde, atak to ani nezkusíte.

  Projevy:

  Tvrdíte, že chcete být otevřenější, ale vyhýbáte se všem emo-

  cionálním rozhovorům.

  Co se možná děje pod povrchem:

  Velmi se bojíte ukázat svou zranitelnou stránku.

  Projevy:

  Říkáte, že vás to v práci nebaví, ale vždy si najdete důvod,

  proč nemůžete dát výpověď, případně si překazíte každou

  novou příležitost.

  Co se možná děje pod povrchem:

  Bojíte se být šťastní nebo dostat to, co chcete, protože byste oto

  mohli přijít. Zůstávat vdůvěrně známém prostředí, přestože

  se vněm necítíte dobře, vám připadá bezpečné, zatímco odejít

  azkoušet něco nového aneznámého vnímáte jako ohrožující.

  Než abychom otakovém chování uvažovali jako oněčem, co

  nám kazí život, je asi lepší považovat sabotéra za pomocníka.

  Jen pomoc chápe trochu pokřiveně.

  Volně šiřitelná ukázka z knihy Váš kapesní terapeut

• Strana 38

  38 VÁŠ KAPESNÍ TERAPEUT

  C V I Č E N Í

  Zamyslete se, které pocity obvykle neprožíváte, například se nikdy

  nenaštvete nebo už jste celé roky neplakali. Jak se s těmito pocity

  zacházelo ve vaší rodině? Projevovali vaši nejbližší emoce?

  A teď se zamyslete, které pocity vám jsou naprosto cizí. Proje-

  voval je někdo u vás doma? Jaké byste se dočkali reakce, kdybyste

  jim dali průchod? Mělo by to nějaké následky, například by se někdo

  rozzlobil nebo vás vybízel k pozitivnějším pocitům?

  Co je špatného na potlačování pocitů?

  Pokud o minulých událostech raději nemluvíme nebo na ně

  ani nemyslíme, zůstáváme psychicky zaseknutí na místě. Jed-

  na kamarádka takovou situaci přirovnala k hromadě špina-

  vého, vlhkého prádla, které zavřeme do skříně, abychom se

  jím nemuseli zabývat. Odstraněním z dohledu jsme problém

  svým způsobem vyřešili, jenže prádlo ve skříni zatuchne, za-

  smrádne azplesniví azápach postupně pronikne ven, stejně

  jako když váš život prostupují nezpracované pocity. Nechce se

  vám prádlo vyndávat aprát (bylo by to nepříjemné anáročné),

  ale nakonec se snepořádkem nějak vypořádat musíte, jinak to

  bude ještě horší.

  Pokud vám při čtení tohoto textu běží hlavou „Já ale cítím

  VŠECHNO! Pocitů mám až nad hlavu, nic nepotlačuju!“, asi vám

  to bude připadat zvláštní. Ivy však pravděpodobně něco potla-

  čujete, aniž byste otom věděli. Vnevědomí nejsou jen pocity, ale

  také myšlenky avzpomínky. Příliš mnoho pocitů obvykle zname-

  ná, že se člověk nedokáže uklidnit apotřebuje, aby za něj jeho

  emoce regulovali druzí. Podrobněji se tomu budu věnovat ve

  druhé kapitole oúzkostech (na straně 58), hned teď vás nicméně

  Volně šiřitelná ukázka z knihy Váš kapesní terapeut

• Strana 39

  JAK PoRozUměT SÁm Sobě 39

  upozorním, že prožívání spousty emocí ještě nemusí znamenat,

  že se ničemu nevyhýbáte (samozřejmě ne nutně úmyslně).

  Jak to vypadá, když se něčemu vyhýbáte:

  • Trpíte mnoha fyzickými zdravotními problémy, jako jsou

  časté rýmy anachlazení.

  • Nedokážete se uvolnit.

  • Cítíte se otupěle, jste unavení azmocňuje se vás deprese.

  • Považujete se za celkem pohodového člověka, ale pak najednou

  vyletíte kvůli úplné maličkosti.

  • Trpíte nízkým sebevědomím.

  • Hlavou se vám překotně honí spousta myšlenek, často

  pociťujete velkou úzkost, ale neumíte si přestat dělat starosti.

  • Neustále se něčím rozptylujete– televizí, alkoholem,

  přejídáním, prací. Nechcete být sami se svými myšlenkami.

  • Zásadně nepláčete anerozčilujete se.

  • Trpíte závislostí.

  • Vytváříte si rituály, které vám pomáhají vyhnout se pocitům.

  • Máte sklony ksebesabotáži či sebedestruktivnímu chování.

  • Imezi lidmi si připadáte osamělí, jako by vás nikdo doopravdy

  neznal.

  • Nedokážete být tady ateď, často míváte mozkovou mlhu

  ajste roztěkaní.

  Je důležité podotknout, že své pocity většinou potlačujeme nevědom-

  ky. Vše se odehrává mimo naši kontrolu. Alva vůbec netuší, že se bojí

  amá vztek; jen cítí nutkání projíždět telefon nebo hrát Candy Crush.

  Umnoha lidí vidím, jak se trápí, aniž by si uvědomovali, že

  něco potlačují. Aspousta lidí ani nevnímá, nakolik se trápí.

  Někteří zvás si možná při čtení těchto řádek říkají: „Ale já

  vlastně žádné problémy nemám. Můj život je báječný, prožila

  Volně šiřitelná ukázka z knihy Váš kapesní terapeut

• Strana 40

  40 VÁŠ KAPESNÍ TERAPEUT

  jsem krásné dětství; jen občas mě trápí mírné úzkosti, jsem pře-

  pracovaná a špatně placená, lehce závislá na sociálních sítích

  avíně, každý, ským začnu chodit, se mi po čase přestane ozývat

  anějaký hlásek vhlavě mi pořád opakuje, že jsem vháji. Ale jinak

  jsem naprosto vpořádku.“

  Onehdy mi jeden kamarád řekl, že je „stoprocentně duševně

  zdravý“. Vté době byl téměř závislý na alkoholu, trpěl těžkou ne-

  spavostí anedokázal si udržet vztah. Připadalo mi zajímavé, že si

  nic ztoho nespojuje se svým duševním zdravím, ba ani se svou

  psychikou. Řada lidí si myslí, že oduševním zdraví může být řeč

  jen vsouvislosti sonemocněními, jako je schizofrenie či bipolární

  porucha. Osvou psychiku se však musíme starat všichni apřízna-

  ky, že něco není vpořádku, jsou často mnohem nenápadnější.

  Zde je seznam věcí, které podle mě souvisejí spsychikou:

  • Kousání nehtů.

  • Špatný spánek.

  • Posedlost člověkem, snímž jste byli jen na jednom rande.

  • Střevní problémy.

  • Stres vpráci.

  • Nevěra.

  • Chronická únava.

  • Křik na děti anásledné pocity viny.

  • Přehnané přemýšlení nad problémy.

  • Bolesti hlavy bez zjevné příčiny.

  • Přejídání.

  • Impotence.

  Možná některé znich důvěrně znáte. Nelekejte se– neznamená

  to, že nejste vpořádku; zkrátka jste jen člověk. Sduševním zdra-

  vím se to má unás všech podobně jako stím fyzickým.

  Volně šiřitelná ukázka z knihy Váš kapesní terapeut

• Strana 41

  JAK PoRozUměT SÁm Sobě 41

  Až budeme na následujících stránkách procházet běžné pro-

  blémy, snimiž se všichni potýkáme, ráda bych, abyste odložili

  stranou skeptický přístup. Místo mávnutí rukou akonstatování,

  že se vás to netýká, zkuste přemýšlet ozasutých zkušenostech

  aemocích, které se vynoří.

  Tipy, jak porozumět tomu, co se děje pod povrchem:

  1.

  Buďte zvědaví. Zamyslete se nad každou myšlenkou, obra-

  zem či vzpomínkou, které vás napadnou, ikdyby se vám zdály

  naprosto nepodstatné nebo zvláštní. Takové myšlenky často

  přicházejí znevědomí. Vynořující se témata nebo vzorce vám

  mohou posloužit jako vodítko ktomu, co se děje uvnitř. Snaž-

  te se sami sebe neodsuzovat anezavrhujte myšlenky, které se

  vám zdají irelevantní– právě ty jsou často nejdůležitější. Dopo-

  ručuji vám, abyste si je průběžně zapisovali.

  2.

  Pochopte to. Zavzpomínejte na minulost. Zkuste si vybavit, jak

  jste se jako malí cítili, avšímejte si případných tíživých vzpomí-

  nek. Chceme-li porozumět příčinám našeho trápení, musíme

  se vrátit tam, kde začalo. Jak vás učili zacházet se svými pocity?

  Jakou roli jste ve své rodině zaujímali? Kde jste se naučili cho-

  vat tak, jak se chováte? Při čtení průběžně vzpomínejte. Minu-

  lost ajejí projevy vpřítomnosti jsou klíčem ksebeuvědomění.

  3.

  Prociťte to. Věnujte pozornost svému tělu. Naše mysl si nemusí

  uvědomovat, co všechno potlačujeme, ale tělo často ano. Pocity

  jsou fyzické vjemy, proto si během četby všímejte, co se ve vašem

  těle děje, adejte tomu prostor. Pokud se začnete cítit nepříjem-

  ně nebo ve stresu, zastavte azkuste ten pocit pojmenovat. Může

  vám to trochu pomoct, aniž byste s ním dělali něco dalšího.

  Volně šiřitelná ukázka z knihy Váš kapesní terapeut

• Strana 42

  Kupte si papírovou nebo elektronickou verzi knihy

  za skvělou cenu na www.melvil.cz